Mezi zaměstnanci se často
setkávám s názorem, že čerpání dovolené je na rozhodnutí zaměstnance. Oblíbený
argumentem je např. ten, že má zaměstnanec již zaplacenou dovolenou, a proto
musí dovolenou čerpat v konkrétním termínu, jinak by mu vznikla škoda.
Nicméně podle ustanovení § 217 a násl. zákoníku práce rozhoduje o čerpání dovolené zaměstnavatel, nikoliv zaměstnanec. Pokud si zaměstnanec sám určí čerpání dovolené a zaměstnavateli to pouze oznámí, může se jednat o porušení pracovních povinností zvlášť závažným způsobem ve smyslu ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, pro které je možné se zaměstnancem rozvázat pracovní poměr s klasickou dvou měsíční výpovědní lhůtou.
Zaměstnanec tedy nemůže pouze oznámit zaměstnavateli, že si zítra bere dovolenou. Čerpání dovolené určuje zaměstnavatel, a to z důvodu, aby nedošlo k ochromení provozu firmy. Pokud zaměstnanec nedostane souhlas zaměstnavatele k čerpání dovolené a následně se nedostaví na pracoviště, nemůže být jeho absence považována za dovolenou, a proto mu nepřísluší náhrada mzdy. V krajním případě může být nepřítomnost zaměstnanec na pracovišti považována za neomluvenou absenci, pro kterou je možné přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru.
Na druhou stranu je zaměstnavatel povinen určit čerpání dovolené zaměstnanci tak, aby byla dovolená vyčerpaná v kalendářním roce, ve kterém zaměstnanci právo na dovolenou vzniklo, ledaže v tom zaměstnavateli brání překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé provozní důvody.
Dostali jste se do podobné situace? Nevíte si rady? Neváhejte se na mě obrátit.
Právo nezbytné cesty je důležitý právní princip, který umožňuje vlastníkovi nemovité věci, která není spojena s veřejnou cestou, žádat vlastníka sousední nemovitosti o povolení využít část jeho pozemku pro napojení se na veřejnou cestu. Typicky se tak děje zřízením služebnosti (věcného břemene) za přiměřenou náhradu.
