V souvislosti s přijetím nového stavebního zákona (zákon č. 283/2001
Sb.), který nabyl účinnosti v plném rozsahu od 1. července 2024, se v médiích a
odborných kruzích pravidelně objevují informace o změnách, které tento zákon
přináší.
Minulý týden jsem narazil na jednu z těchto novinek, která se týká lhůty
pro podání žaloby proti rozhodnutí stavebního úřadu. Posledních dvacet let byla
tato lhůta stanovena na dva měsíce od doručení rozhodnutí stavebního úřadu.
Dvouměsíční lhůta byla zakotvena přímo v ustanovení § 72 soudního řádu
správního (zákon č. 150/2002 Sb.). Tato lhůta byla obecně aplikována na většinu
správních rozhodnutí vydávaných různými správními orgány, jako jsou například
finanční úřady, inspekce práce, česká obchodní inspekce nebo úřad práce.
Samozřejmě, jak tomu často bývá, v ustanovení § 72 soudního řádu správního je dovětek
"pokud zvláštní zákon nestanoví jinak". Zákonodárce si tak tradičně ponechal
prostor pro stanovení odlišné lhůty tam, kde to bude považovat za vhodné.
A nyní se dostávám k situaci, která se týká mého klienta – developerské
firmy, jež má dlouholeté zkušenosti a kvalifikovaný personál, a proto je
schopna si všechna potřebná povolení vyřídit u stavebního úřadu vlastními
silami. Přesto se však stalo, že tato firma přehlédla jednu z klíčových změn
nového stavebního zákona, konkrétně ustanovení § 306 odst. 1. Toto ustanovení
nově stanoví, že od 1. července 2024 lze žalobu proti rozhodnutí stavebního
úřadu podat ve lhůtě kratší, než bylo dosud obvyklé – a to ve lhůtě jednoho
měsíce.
Klient podal žalobu proti rozhodnutí stavebního úřadu, ale ke svému
překvapení zjistil, že jeho podání nebylo vůbec projednáno. Žaloba byla
odmítnuta s odůvodněním, že byla podána až po uplynutí lhůty stanovené v
ustanovení § 306 odst. 1 stavebního zákona – konkrétně dva dny po jejím
skončení. Klientovi jsem následně vysvětlil, že se dopustil chyby, kterou již
nelze zpětně napravit.
Z mého pohledu je tato změna nesystémová a jejím hlavním následkem je
omezení práv účastníků řízení. Doufám, že se tato novinka dostane rychle do
širšího povědomí, ale nerozumím tomu, proč zákonodárci neustále komplikují náš právní
systém, místo aby usilovali o jeho zjednodušení. Chápu, že argumentem pro tuto
změnu může být i snaha o zrychlení celého řízení, ale nejsem si jist, zda
zkrácení lhůty o jeden měsíc pro účastníky řízení povede k reálnému zrychlení
procesu.