Obecně platí, že každý
spoluvlastník je oprávněn užívat společnou věc v rozsahu podle svého
spoluvlastnického podílu ve smyslu ustanovení § 1117 občanského zákoníku.
O tom, jak má být společná věc
spoluvlastníky užívána, může být rozhodnuto na základě dohody, rozhodnutí
většinového spoluvlastníka nebo na základě rozhodnutí soudu. Může se stát, že
některý ze spoluvlastníků bude z užívání společné věci vyloučen, a to buď
zcela, nebo bude oprávněn užívat společnou věc v menším rozsahu než by
odpovídala jeho spoluvlastnickému podílu. V takovém případě by ale
nedocházelo k užívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez spravedlivého
důvodu, jelikož o užívání věci bylo řádně rozhodnuto. Nicméně pokud nemůže
spoluvlastník z těchto důvodů užívat společnou věc v rozsahu
odpovídající jeho spoluvlastnického podílu, náleží mu za to odpovídající
náhrada. Ústavní soud ohledně této náhradě konstatoval, že nárok na ni je možné
odvodit z ustanovení čl. 11 odst. 4 Listiny
základních práv a svobod. Pro určení výše náhrady je rozhodující újma,
která vzniká vyloučenému spoluvlastníkovi.
Obdobný nárok má spoluvlastník,
který je z užívání vyloučen bez řádného rozhodnutí, tj. ostatní
spoluvlastníci užívají společnou věc nad rámec svých spoluvlastnických podílů
bez řádného důvodu, čímž se bezdůvodně obohacují na úkor dotčeného spoluvlastníka.
V těchto případech je nutné
brát ohled na plynutí času, když oba nároky (nárok na náhradu a nárok na vydání
bezdůvodného obohacení) se promlčují ve lhůtě tří let. Oba nároky lze tak
uplatnit maximálně tři roky zpětně.
Nakonec je vhodné uvést, že pokud
spoluvlastník společnou věc neužívá z důvodů, které leží na jeho straně,
nemá nárok na náhradu ani na vydání bezdůvodného obohacení.