Veřejná
účelová pozemní komunikace je zvláštní druhem pozemní komunikace, s jejím užíváním
se v praxi často vyskytují problémy.
Náš právní řád, konkrétně zákon č. 13/1997, o pozemních komunikacích, rozlišuje tyto druhy pozemních komunikacích:
a) dálnice,
b) silnice první třídy, druhé třídy a třetí třídy,
c) místní komunikace první třídy, druhé třídy, třetí třídy a čtvrté třídy,
d) účelové komunikace.
Zatímco první tři druhy pozemních komunikacích jsou obecně známé a navíc je vlastní typicky výlučně subjekty veřejného práva, vlastníkem účelové komunikace se mimo těchto subjektů může stát v podstatě kdokoliv.
V ustanovení § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích definuje účelovou komunikaci takto cit.:
"Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků."
Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu ČR jsou definiční znaky účelové komunikace tyto: 1) v terénu patrná cesta určená k užití vozidly a chodci pro účel dopravy, 2) spojující jednotlivé nemovitosti pro potřeby jejich vlastníků nebo spojující tyto nemovitosti s ostatními pozemními komunikacemi nebo sloužící k obhospodařování zemědělských nebo lesních pozemků, a 3) udělení souhlasu vlastníka pozemku, na němž má komunikace vést, a 4) nezbytnost komunikační potřeby.
Pokud jsou tyto znaky splněny jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Zpravidla největší překvapení panuje v případě udělení souhlasu vlastníka pozemku, na němž má komunikace vést. Vlastník totiž zřídka kdy udělí výslovný písemný souhlas s veřejným užíváním účelové komunikace. Ze soudní praxe je zřejmé, že souhlas je typicky udělen mlčky či konkludentně. Otázkou je, jak dlouho musí veřejné užívání účelové komunikace a vlastníkovo strpění této situace trvat, aby se mohlo uvažovat o konkludentním souhlasu s užíváním komunikace. Není stanoven žádný přesný časový termín, každý případ je nutné posuzovat individuálně. Nicméně v posuzování musí být brána v potaz frekvence obecného užívání komunikace, skutečnost, zda je vlastník s tímto stavem seznámen a případné objektivní překážky na straně vlastníka komunikace, pro které nemůže aktivně svůj nesouhlas vyjádřit. Doba užívání veřejností by se měla počítat spíše na roky než na měsíce či týdny.
Pokud vlastník nesouhlasí s veřejným užíváním účelové komunikace, musí již při jejím vzniku projevit nesouhlas tak, aby byl seznatelný ze strany veřejnosti (např. bránou či cedulí o zákazu vstupu), tím zamezí tomu, aby se z účelové komunikace stala veřejná účelová komunikace.
Nesouhlasí-li současný vlastník s existencí veřejné účelové komunikace na svém pozemku, zkoumá se v řízení naplnění všech čtyř znaků účelové komunikace a jedině při jejich současném naplnění platí, že je vlastnické právo omezeno ve prospěch veřejného užívání soukromého majetku. Přitom by mělo platit, že v případě pochybností o existenci souhlasu je třeba rozhodnout ve prospěch vlastníka.
Setkal jsem se již několikrát s tím, že pronajímatel vezme měsíční předpis záloh, který mu vystavilo SVJ a přiloží ho k nájemní smlouvě s tím, že ho má platit nájemce v rámci poskytovaných služeb. Představa pronajímatele je taková, že tyto poplatky přenese v plné výši na nájemce. Takový postup je však v rozporu se zákonem.
Mnoho rodičů napadne darovat svému nezletilému dítěti nemovitost, např. byt, a to za účelem, aby nebylo nutné řešit případné dědické řízení, s jehož vedením jsou spojeny nepochybně větší náklady než s klasickým darováním.
V životě je běžné, že někomu půjčíme určitý finanční obnos bez písemně uzavřené smlouvy a následně se objeví problémy, když se dlužník zdráhá dluh vrátit. Občanský zákoník označuje věřitele jako zapůjčitele a dlužníka jako vydlužitele, ale zůstanu pro účely tohoto textu u označení věřitel a dlužník. Mezi stranami je typicky spor o tom, kdy byla...
V posledních letech probíhalo medii mnoho zpráv týkajících se nevole mnoha uživatelů bytů v bytových domech proti vlastníkům, kteří svůj byt pronajímali krátkodobě prostřednictvím webových portálů, typicky např. AIRBNB, BOOKING apod. Některá společenství vlastníků jednotek (dále jen "SVJ") schválila do znění svých stanov zákaz krátkodobého...
Nový občanský zákoník, který je účinný již od 1. ledna 2014, upravoval za dobu své účinnosti zákonné předkupní právo mezi spoluvlastníky ve svých jednotlivých zněních dvěma zásadně odlišnými způsoby.
Obecně platí, že každý spoluvlastník je oprávněn užívat společnou věc v rozsahu podle svého spoluvlastnického podílu ve smyslu ustanovení § 1117 občanského zákoníku.
Jeden můj klient se na mě obrátil s poněkud kuriózním dotazem, který spočíval v tom, zda nějaký právní předpis upravuje názvy ulic. Důvodem byla nespokojenost mého klienta s názvem ulice "Nad hradním vodojemem", která odporuje současným pravidlům českého pravopisu. Po předložce se má psát v názvu ulic vždy velké písmeno. Správně by měla být tato...
Při rozpadu partnerských vztahů, ať již párů manželských či páru nesezdaných, je zpravidla nejtěžší otázkou, jak vyřešit péči o společné potomky. Rodiče mají v podstatě tři možnosti, jak péči o dítě vyřešit, první způsob je svěření do výlučné péče jednoho rodičů, druhým způsob je tzv. střídavá péče a poslední způsob je tzv. společná péče. Poslední...
Dostal se ke mně na konci minulého roku zajímavý případ, klient si koupil dvě bytové jednotky, které se nacházejí v jednom patře bytového domu. Obě tyto jednotky zrekonstruoval a stavebně propojil. Stačilo k tomu pouze probourat zeď a spojení bytů bylo hotovo. Nicméně klienta zajímalo, jak tuto změnu zapsat do katastru nemovitostí.
Na trhu se pravidelně objevují k prodeji byty, které jsou však v katastru nemovitostí zapsány jako "ateliér". Někteří zájemci úplně přesně netuší, v čem přesně označení "ateliér" spočívá. Ateliérem je označován nebytový prostor, který je podle rozhodnutí stavebního úřadu určen k jiným účelům než obytným. Pojem "ateliér" evokuje u běžného čtenáře...
Právo nezbytné cesty je důležitý právní princip, který umožňuje vlastníkovi nemovité věci, která není spojena s veřejnou cestou, žádat vlastníka sousední nemovitosti o povolení využít část jeho pozemku pro napojení se na veřejnou cestu. Typicky se tak děje zřízením služebnosti (věcného břemene) za přiměřenou náhradu.
