Mezi zaměstnanci se často
setkávám s názorem, že čerpání dovolené je na rozhodnutí zaměstnance. Oblíbený
argumentem je např. ten, že má zaměstnanec již zaplacenou dovolenou, a proto
musí dovolenou čerpat v konkrétním termínu, jinak by mu vznikla škoda.
Nicméně podle ustanovení § 217 a
násl. zákoníku práce rozhoduje o čerpání dovolené zaměstnavatel, nikoliv zaměstnanec. Pokud
si zaměstnanec sám určí čerpání dovolené a zaměstnavateli to pouze oznámí,
může se jednat o porušení pracovních povinností zvlášť závažným způsobem ve smyslu
ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce, pro které je možné se zaměstnancem
rozvázat pracovní poměr s klasickou dvou měsíční výpovědní lhůtou.
Zaměstnanec tedy nemůže pouze oznámit
zaměstnavateli, že si zítra bere dovolenou. Čerpání dovolené určuje
zaměstnavatel, a to z důvodu, aby nedošlo k ochromení provozu firmy.
Pokud zaměstnanec nedostane souhlas zaměstnavatele k čerpání dovolené a
následně se nedostaví na pracoviště, nemůže být jeho absence považována za
dovolenou, a proto mu nepřísluší náhrada mzdy. V krajním případě může být nepřítomnost
zaměstnanec na pracovišti považována za neomluvenou absenci, pro kterou je
možné přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru.
Na druhou stranu je zaměstnavatel povinen
určit čerpání dovolené zaměstnanci tak, aby byla dovolená vyčerpaná v
kalendářním roce, ve kterém zaměstnanci právo na dovolenou vzniklo, ledaže v
tom zaměstnavateli brání překážky v práci na straně zaměstnance nebo naléhavé
provozní důvody.