Může dědit osoba žijící ve společné domácnosti se zůstavitelem?

Podle ustanovení § 1636 občanského zákoníku může ve druhé třídě dědiců dědit i osoba, která žila se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti. Důležitou podmínkou je, že nesmí dědit zůstavitelovi potomci. Ve druhé třídě dědiců dědí manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti.

Jak zákon chápe společnou domácnost? Společná domácnost je soužití dvou nebo více osob, které spolu trvale žijí a které společně uhrazují náklady na své potřeby. Jde o spotřební společenství trvalé povahy, a proto společnou domácnost představuje jen skutečné a trvalé soužití, v němž̌ její členové přispívají k úhradě a obstarávaní společných potřeb (nepostačuje např. jen příležitostná výpomoc v domácnosti, společné trávení dovolených apod.) a v němž společně̌ a bez rozlišovaní́ hospodaří se svými příjmy.

Podle judikatury soudů nestačí, aby několik osob žilo ve společném bytě, i když nesou společně všechny náklady. Důležitým znakem je to, že mají spolužijící osoby bližší citové pouto nebo je jedna nebo více osob odkázána na výživu zůstavitele.

S ohledem na shora uvedené je zřejmé, že u osob spolužijících vyžaduje zákon pro jejich dědickou způsobilost ve druhé třídě dědiců splnění dvou základních předpokladů, a to žití se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku zpětně od smrti zůstavitele ve společné domácnosti a z tohoto důvodu péče o společnou domácnost nebo odkázání výživou na zůstavitele.

Dostali jste se do podobné situace? Nevíte si rady? Neváhejte se na mě obrátit.