V životě je běžné, že
někomu půjčíme určitý finanční obnos bez písemně uzavřené smlouvy a následně se
objeví problémy, když se dlužník zdráhá dluh vrátit. Občanský zákoník označuje věřitele jako
zapůjčitele a dlužníka jako vydlužitele, ale zůstanu pro účely tohoto textu u
označení věřitel a dlužník. Mezi stranami je typicky spor o tom, kdy byla
půjčka splatná, případně v jaké výši byla poskytnutá. Již jen
z těchto důvodů lze doporučit poskytovat půjčky primárně pouze převodem na
účet, kde k platbě můžete napsat zprávu příjemci s údajem o
splatnosti.
Obecná promlčecí lhůta činí tři
roky a po jejím uplynutí se nelze domáhat vrácení dluhu soudní cestou. U takové
ústně uzavřené smlouvy může být problém dokázat u soudu, jaké podmínky si
smluvní strany sjednaly, zejména splatnost a výše takové půjčky. Splatnost je
důležitá právě z pohledu plynutí promlčecí doby, když promlčení počne
běžet dnem následujícím po dni splatnosti.
Řešením může být uznání dluhu,
což je jednostranné písemné prohlášení dlužníka o tom, že svůj dluh co do
důvodu a výše uznává. V praxi se často používá dohoda o uznání dluhu, ve
které se kromě uznání dluhu sjedná i způsob jeho zaplacení.
Pro věřitele přináší uznání
dluhu několik výhod, předně má písemný doklad prokazující existenci dluhu.
Další výhodou je to, že uznáním dluhu ze strany dlužníka začíná běžet nová
promlčecí doba, tentokrát však již desetiletá. Pokud by dlužník v uznání dluhu
specifikoval i dobu, v níž svůj dluh splní, začne promlčecí lhůta v délce deseti
let běžet až od posledního dne takto určené doby. To už dává věřiteli větší
jistotu, aby by se dluh nepromlčel.
V případném soudním sporu
přináší uznání dluhu věřiteli další obrovskou výhodu, a to je obrácené důkazní
břemeno, tj. není to věřitel, kdo je povinen prokazovat existenci dluhu, ale
naopak dlužník je povinen prokázat, že dluh neexistuje (např. z důvodu, že
ho již zaplatil apod.).
S ohledem na shora uvedené
je zřejmé, že uznání dluhu je přínosem především pro věřitele, ale na druhou
stranu může poskytnout dlužníkovi čas pro obstarání financí a ve výsledku může
tedy ušetřit finanční prostředky i dlužníkovi, neboť věřitel nemusí zahajovat
soudní řízení z obavy o uplynutí promlčecí doby. Samotné uznání dluhu je
poměrně striktně formalizované, proto při jeho sepisu využijte vždy služby
odborníka, ať již je to advokát, notář nebo exekutor.