Veřejná účelová komunikace?

Veřejná účelová pozemní komunikace je zvláštní druhem pozemní komunikace, s jejím užíváním se v praxi často vyskytují problémy.

Náš právní řád, konkrétně zákon č. 13/1997, o pozemních komunikacích, rozlišuje tyto druhy pozemních komunikacích:

a) dálnice,

b) silnice první třídy, druhé třídy a třetí třídy,

c) místní komunikace první třídy, druhé třídy, třetí třídy a čtvrté třídy,

d) účelové komunikace.

Zatímco první tři druhy pozemních komunikacích jsou obecně známé a navíc je vlastní typicky výlučně subjekty veřejného práva, vlastníkem účelové komunikace se mimo těchto subjektů může stát v podstatě kdokoliv.

V ustanovení § 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích definuje účelovou komunikaci takto cit.:

"Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků."

Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu ČR jsou definiční znaky účelové komunikace tyto: 1) v terénu patrná cesta určená k užití vozidly a chodci pro účel dopravy, 2) spojující jednotlivé nemovitosti pro potřeby jejich vlastníků nebo spojující tyto nemovitosti s ostatními pozemními komunikacemi nebo sloužící k obhospodařování zemědělských nebo lesních pozemků, a 3) udělení souhlasu vlastníka pozemku, na němž má komunikace vést, a 4) nezbytnost komunikační potřeby.

Pokud jsou tyto znaky splněny jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Zpravidla největší překvapení panuje v případě udělení souhlasu vlastníka pozemku, na němž má komunikace vést. Vlastník totiž zřídka kdy udělí výslovný písemný souhlas s veřejným užíváním účelové komunikace. Ze soudní praxe je zřejmé, že souhlas je typicky udělen mlčky či konkludentně. Otázkou je, jak dlouho musí veřejné užívání účelové komunikace a vlastníkovo strpění této situace trvat, aby se mohlo uvažovat o konkludentním souhlasu s užíváním komunikace. Není stanoven žádný přesný časový termín, každý případ je nutné posuzovat individuálně. Nicméně v posuzování musí být brána v potaz frekvence obecného užívání komunikace, skutečnost, zda je vlastník s tímto stavem seznámen a případné objektivní překážky na straně vlastníka komunikace, pro které nemůže aktivně svůj nesouhlas vyjádřit. Doba užívání veřejností by se měla počítat spíše na roky než na měsíce či týdny.

Pokud vlastník nesouhlasí s veřejným užíváním účelové komunikace, musí již při jejím vzniku projevit nesouhlas tak, aby byl seznatelný ze strany veřejnosti (např. bránou či cedulí o zákazu vstupu), tím zamezí tomu, aby se z účelové komunikace stala veřejná účelová komunikace.

Nesouhlasí-li současný vlastník s existencí veřejné účelové komunikace na svém pozemku, zkoumá se v řízení naplnění všech čtyř znaků účelové komunikace a jedině při jejich současném naplnění platí, že je vlastnické právo omezeno ve prospěch veřejného užívání soukromého majetku. Přitom by mělo platit, že v případě pochybností o existenci souhlasu je třeba rozhodnout ve prospěch vlastníka.